Everybáby.wmv

Začalo mrznout

... tak jsem to opět nedodržel.
Asi jsem měl málo času, asi.
Dnes ráno začala zima tady u nás. Jinovatka obílila celou náves, už to nebyla jen skla na autech. Už při včerejší cestě z Prahy jsme potkali s Radkou na dálnici sypač, i když blikal, spíš jsem uvažoval o rychlém přesunu, než o zimní údržbě. To že začíná mrznout mne sice napadlo, ale byl to jen blik.
Je to trapně symbolické v noci ze 17. na 18. listopadu přituhlo. Do krajských vlád nastupují komunisté. U nás v kraji to bude rudo oranžová Milada, která si během svého členství v KSČ před Listopadem "nevšimla žádných nepravostí a příkoří, kterých by se komunisté dopouštěli!.
No jo je už 19 let po Listopadu, který si kromě povinných vlajek moc nikdo nepřipomíná. Parkoviště kolem nákupních center byla plná.
Nesmím zas tolik křivdit, šli jsme s Mášou po Vyšehradu a byli tam lidé, nesli kytky k Miladě Horákové, Karlu Čapkovi, Karlu Hynku Máchovi a Pépi Bicanovi...
Na stromech v alejích kolem Vsi zůstala jablka, spousty se jich válí v příkopech. Jen straky se radují. Občas se jim daří i na kolemjdoucí něco hodit (možná to spadne vahou jablek samých, ale je to veselé. Taky barevně žlutá a červená prosvětluje stále šedivější podzimní barvy.
Ve Vsi se kupí staré listí, je to jediná cesta proti klíněnce na kaštanové aleji. na polích kolem Vsi se potulují stáda srnek, až to připomíná pohledy na safari.
Kraj tichne.
Ještě, že nám funguje topení. Kotle se prý nejčastěji rozbíjí o Vánocích. Pamatuji si to dobře.

Pokus o komentáře

Je to tu znova.

Proč znova?

Zkoušel jsem už před časem vytvořit svůj první blog. Ale nevydržel jsem. Psaní o ničem mi moc nešlo a nějaké složité a promýšlené texty k anonymnímu publiku mne nedokázaly udržet v akci. Uvědomil jsem si tu ztrátu času, ale zas mne pořád dráždilo sledovat sebe jako aktivního komentátora. Vše rozhodla ztráta hesla a po čase vyrušení nefunkčního blogu. Toto je tedy druhý pokus.

Vlastně si ani nevěřím, že dokážu nyní udržovat blog v běhu tak, aby se po čase dalo něco vysledovat, nevěřím ani tomu, že by se dal číst, že by byl dostupný. Ale co mi připadá zajímavé je pokus o kontinualitu, o hledání vnitřní kázně - vůle, která by udržela mozek a ruce aktivní v pravidelném rytmu.

Vlastně od doby novinářských zkušeností už dlouho nemám moc chuti psát, a dokonce ani moc číst noviny. Blog jsou vlastně noviny. Noviny, které si člověk dokáže uredigovat. Třeba k sobě a pro sebe.

Druhé pokusy, jsou o práci.